Recepty s vínem: Švestkový džem s červeným vínem a pomerančem

Občas se mně někdo pochlubí, jakou zajímavou, parádní či neobvyklou příchuť a kombinaci marmelády ochutnal nebo uvařil. Mile se na něho směju, pochválím a jen tak pro sebe si pomyslím: “Tohle mám už dávno za sebou.” Ne že bych získala titul marmeládová královna nebo měla nos nahoru, ale nějaké ty hokusy pokusy mám už vážně za sebou, a že některé z nich skončily na kompostu také není tajemstvím.

Marmelády a jejich příprava mě provází od dětství. Doma jsme vařili klasické marmelády z ovoce, které nám vyrostlo na zahradě, ponejvíce z jahod, červeného rybízu a meruněk. Jednou jsme se s maminkou dokonce rozšouply, opustili zónu stereotypu a uvařily marmeládu z angreštu. Zato babiččina kombinace rybízu s malinami byla pro mě odstrašující. Babičko promiň. Dodnes nechápu, proč ta marmeláda byla pokaždé tak tmavá a po malinách vůbec nechutnala?

Ale zpátky k mým experimentům. Největšího rozmachu dosáhlo moje marmeládové vaření v období posledního těhotenství a pak následně ještě asi rok poté. Snad díky mateřskému pudu nebo instinktivně z pozice ženy, strážkyně domácí kuchyně a spižírny a z pocitu zodpovědnosti za své rodinné příslušníky, aby netrpěli hlady a aby bylo, co na palačinky, jsem se chtěla pořádně zazásobit.
Jenomže tohle vaření mělo háček. Já v těch prvních měsících těhotenství ztratila úplně chuť. Maso bylo přesolené, polévka nedosolená. Zato nacpat co nejvíce ovoce do skleniček, na to jsem měla chuť obrovskou. A tak vznikaly kombinace jako jahody s rebarborou a vanilkovým luskem, jahody s mátou, třešně s hřebíčkem, švestky s nektarinkami, hrušky se zázvorem, meruňky s metaxou nebo s citronovou verbenou, muškátová dýně s kořením do perníku.
Žádná z těchto lahůdek se u mých dětí nesetkala s ovacemi, které jsem tehdy jako čerstvá majitelka knihy od opravdové marmeládové královny, Blanky Milfaitové, očekávala. Naštěstí se moje chuťové buňky daly za pár měsíců do pořádku a já pak v zimních měsících nenápadně přilepšovala našim chlupatým strávnicím na zahradě v ohradě zbytky z kuchyně voňavými, leč kořením přesycenými marmeládami.

Ještě několik zajímavých kombinací mám na svém kontě, ale to už jsem svoji fantazii držela na uzdě a chuťové pohárky naštěstí fungovaly správně. Začaly tak vznikat limitované edice, z nichž časem vznikly jedlé dárky. Osvědčenou lahodnou kombinací jsou dodnes jahody s rybízem a lesními malinami, červený angrešt s portským nebo višně s rumem.
Extravagantní džem z okvětních plátků růží patří také do mého portfolia, ale jak náhodně tyto něžné růžové lístky do kastrolu přišly, tak také odešly. Jejich premiéra byla zároveň jejich derniérou.
Otázka “Jak ještě jinak uchovat svěží chuť a vůni květů černého bezu, než jen v klasickém sirupu,” dala vzniknout bezovému želé. S následným experimentem - želé mátové a levandulové - uvařené spíše ze zvědavosti s žádnou další reprízou.
Také nesmím zapomenout na vyhozené kilo citronů, které i po opakovaném vaření sice měkly více a více, ale hořké chuti neubývalo. A tak jsem uznala, že koupit jednu skleničku citronové marmelády v obchodě, bude nejlepší varianta.
Dnes už vím, že borůvkám, které jsme si tenkrát dovezli až ze Slovenka, by víc slušel kabátek z kynutého těsta než sklenička s víčkem.
S výrobou šípkového džemu jsme si spolu s mým mužem docela mákli. Přepasírovat rozvařenou hmotu plnou peciček a jemných chlupatých chloupků dalo pořádnou fušku. Díky, ale nikdy více!

Letos si kromě nestárnoucí klasiky dovolím uvařit jen dvě novinky. Jednou je vlastně nevařený džem z černého rybízu a druhou švestky s vínem a pomerančem. Rozšiřovat počet sklenic se švestkovými povidly, není nikterak žádoucí, mám jich totiž od loňska plný regál ve špajzu.
A tak při momentální výrazné změně počasí, kdy slunné teplé babí léto náhle ustoupilo nepříjemnému chladu, mě napadlo vytvořit podzimní, případně i zimní, variaci na vlně svařeného vína či švestkové omáčky, která se podává třeba ke kachním prsíčkům.
Marmeládu, kde se snoubí pomeranč s aromatický kořením dokreslenou chutí červeného vína můžete namazat na vánočku, loupáček, lívanec a nebo si ji přidat do horkého čaje.

André derniéra, víno syté granátově červené barvy, plné výrazné chuti, ve které cítíme zelený pepř v kombinaci peckovitého ovoce, případně povidel, se zdálo být tím nejvhodnějším vínem, které jsem měla doma po ruce.

ŠVESTKOVÝ DŽEM S ČERVENÝM VÍNEM A POMERANČEM

1 kg švestek
2 ks chemicky neošetřené pomeranče
300 ml červeného vína
700 g cukru krupice
10 g přírodního pektinu
2 hvězdičky badyánu
2 - 3 kousky celé skořice (asi 1 cm dlouhé)
na špičku kávové lžičky kyseliny citronové

Švestky očistěte, odpeckujte a nakrájejte na čtvrtky, dejte je do kastrolu, přidejte pomerančovou šťávu a kůru z jednoho pomeranče omytou a nakrájenou na malé kostičky. za stálého míchání přiveďte ovocnou směs k varu, povařte 1-2 minuty, přilijte červené víno a povařte dalších 5 minut.

Ve 200 g cukru promíchejte pektin, tuto směs přisypejte za stálého míchaní do kastrolu ke švestkové hmotě, přiveďte k varu a povařte 1 minutu. Přisypte zbytek cukru, opět přiveďte k varu a povařte 5 - 10 minut, jednu dvě minutky před koncem vaření přidejte kyselinou citronovou.

Horkou marmeládu plňte do čistých suchých nahřátých sklenic, zavřete čistým suchým víčkem, otočte sklenice dnem vzhůru a po cca deseti minutách je otočte zpět.